Zásadním místem románu Cejch spisovatele Zdeňka Šmída, který jako jeden z prvních českých autorů na příbězích rodiny Schmelzerů přiblížil česko-německé vztahy v pohraničí, je polední kámen nad krušnohorskou vesnicí Bach. Tato smyšlená zaniklá obec měla podle románu ležet někde mezi Přebuzí a Novými Hamry.

„Společně jsme vystoupali do středu obce Chaloupky, dříve za Němců Neuhaus. Pod námi zurčí potok, [německy] Bach, to je říčka Rolava,” popisuje krušnohorský patriot a geolog Petr Rojík místo možné inspirace románu Cejch.

„Vystoupali jsme loukou nahoru na kámen, na žulový balvan, který má asi dvanáct tun. Je z něj vidět jižním směrem do Chaloupek. Vidíme stopy, kde byla škola, hospoda a jednotlivé chalupy,” pokračuje.

Je dané místo poledním kamenem ze Šmídovy knihy? „Každý, kdo byl někdy na besedách se Zdeňkem Šmídem, slyšel, že vlastně neexistuje žádný Bach, že neexistuje žádný konkrétní polední kámen, ale že to je esence různých Bachů a různých kamenů,” vysvětluje Petr Rojík.

„Když Hildegarda vodila svého slepého otce Jakoba Schmelzera pěšinkou na polední kámen, tak ač byl slepý, postavil se vždy do správného směru a vyjmenovával k úžasu Hildegardy, kde kdo má chalupu.”

Zaniklý život
Příběh německých horalů na české straně Krušných hor zpracovalo před šesti lety také Západočeské divadlo v Chebu. Jindřich Skopec, člen ansámblu hrající Matyáše Schmelzera, část života v Krušných horách prožil a smyšlenou vesnici Bach si představuje v oblasti mezi Božím Darem a Blatnou.

„Mám úplně konkrétní místo – pro mě je to Ryžovna. To je jedna z těch zaniklých vesnic, kterou komunisté zlikvidovali. A tam zůstaly dvě stodoly a stará škola. Jste na místě, kde byl život a z toho místa je to cítit,” popisuje Skopec.

Autoři: Ivana Sedláčková
Zdroj: https://radiozurnal.rozhlas.cz/

Zdroj: Český rozhlas