Bez vagonů není nádraží skutečným nádražím. Proto kamarádi Štěpán Macháček a Pavel Polák, kteří renovují zchátralou nádražní budovu a sousední vodárnu v krušnohorské obci Kovářská na Chomutovsku, sehnali čtyři služební vagony, takzvané hytláky, a chtějí zrenovovat také je.

„Byl to spontánní nápad. Říkali jsme si, že nádraží bez vagonů a mašin je smutné a že by bylo pěkné tu nějaký vagon mít. A nakonec nemáme jeden, to by bylo málo, ale propracovali jsme se ke čtyřem,“ usmívá se Pavel Polák.

Dva vagony stojí vlevo od nádražní budovy, další dva vpravo. Pocházejí z rozmezí konce 40. až konce 50. let minulého století. Poslední roky chátraly na odstavném nádraží v Ústí nad Labem, kde je využívali jako přístřeší bezdomovci.

„Odkoupili jsme je za cenu šrotu. Každý vůz měl svého obyvatele a ti nebyli zrovna moc rádi, že jsme jim je chtěli odvézt. Odklidili jsme z nich dost nechutné věci,“ přibližuje Štěpán Macháček.

Plánují, že vagony postupně zrenovují. Sloužit mají jako zázemí pro obyvatele nádraží, než půjde bydlet tam, v jednom by pak mohla vzniknout i expozice o historii nádraží a postupu záchrany místa.

Oba kamarády spojuje profese i touha zachránit stavbu, která má zajímavý příběh. Štěpán Macháček pracuje jako rozhlasový reportér na Blízkém východě. Druhý domov našel v Krušných horách právě v opuštěném nádraží stojícím v nadmořské výšce 850 metrů.

Do záchrany chátrající budovy, která osiřela v 90. letech minulého století, se pustil před šesti lety. Dnes už má objekt novou střechu a stropní konstrukce. „Je to skvělý pocit, když se můžeme v budově, ve které byly jen svislé stěny, projít i v patře,“ těší Macháčka.

Od června má nádraží také novou ceduli Kovářská. „Není původní, tuhle jsme vyrobili podle dobových fotografií. Když už jsme ji měli hotovou, ozvali se nám železniční nadšenci, že původní ceduli zachránili před zničením a dají nám ji. Máme tak cedule dvě, ale rádi bychom měli i třetí, původně jich tu tolik bylo,“ vypráví Macháček.

S pracemi mu pomáhá manželka Barbora a parta přátel. Jednoho dokonce přesvědčil, aby se „ujal“ opuštěné sousední vodárny ze 70. let 18. století, odkud čerpaly vodu parní lokomotivy. „Byl jsem tu poprvé v březnu 2019 a už jsem tu zůstal,“ směje se Pavel Polák, pro změnu novinový zahraniční zpravodaj.

Budovám chtějí vrátit původní ráz a opravit je tak, aby se v nich dalo bydlet. Vzniknout tam může i malé muzeum. Místo už teď láká pamětníky, kteří tu v minulosti pracovali.

Nikam nepospícháme, chceme aby nás to bavilo
„Pozvali jsme sem bývalé výpravčí, kteří nám vyprávěli, jak to tu vypadalo a fungovalo. Není to jen o opravě budov, ale i zachycení vzpomínek a záchraně paměti nádraží,“ poznamenal Polák.

Oba mají před sebou spoustu let práce. Zatímco tak někdo dovolenou tráví nicneděláním u vody, oni se oblékají do montérek a pustí se do práce. „Nikam ale nepospícháme. Nestresujeme se, aby to bylo za dva roky hotové, ale tak aby nás to bavilo,“ shodují se.

Na Krušných horách obdivují to, že jsou stranou od hlavního turistického ruchu. „Letos je tu sice více turistů než v předchozích letech, možná i kvůli koronaviru, kdy lidé tolik necestovali ven. Přesto Krušné hory stále leží mimo hlavní turistické proudy a zachovávají si kouzlo jakési pustoty,“ líčí Macháček.

Nádraží Kovářská stojí u železniční trati číslo 137, která spojuje Chomutov s Vejprty a pokračuje dále do Německa. Když v 90. letech minulého století přišel útlum železniční dopravy, nádražní budovy osiřely. V současné době po trati jezdí osobní vlaky pouze v sezonním období od května do konce září.

Autor: Miroslava Strnadová

Zdroj: www.idnes.cz

Zcela nová a pravidelná autobusová linka, která spojí Krušnohoří s hlavním městem, byla spuštěna 1. října.
V provozu bude každý pracovní den i v sobotu. Začátkem trasy je Pernink, dalšími většími zastávkami jsou Loučná pod Klínovcem, Jáchymov, Ostrov, spoj pokračuje přes města Klášterec, Kadaň, Chomutov a Louny. Cesta z Perninku až na pražskou Florenc trvá podle jízdního řádu tři a tři čtvrtě hodiny. Radost z nové linky, kterou provozuje Eduard Krása, mají i na hradě Hauenštejn, protože jednou ze zastávek je také Krásný Les, Horní hrad, rozcestí. Dosud tady žádný autobus nejezdil. K dispozici je sice vlak, ale ten staví až ve vzdálenější Stráži nad Ohří. „Na tento krok naše Krušné hory čekaly roky,“ kvituje zahájení spoje majitel hradu Hauenštejn Pavel Palacký.

Zdroj: Karlovarský deník

www.krusnohorskyautobus.cz
Jízdní řád
Ceník
facebook.com/krusnohorskyautobus/

Důlní památky v Krušnohoří hlásí navzdory pandemii rekordní návštěvnost. V lokalitě se od 12. století těžila řada nerostných surovin – od stříbra a cínu až po uran. Zpřístupněné štoly, které jsou zapsané jako památky na seznamu UNESCO, připomínají doby, kdy zde bylo hornictví každodenní součástí života.

Mezi doly, které se těší vysoké návštěvnosti, je například štola Jáchymov. Bez on-line rezervace by se dovnitř lidé přitom nedostali, prohlídkové trasy byly obsazené dlouho dopředu. „Za červenec, srpen a září zde bylo skoro dvanáct tisíc lidí,“ popisuje zdejší průvodkyně Zuzana Spiessová.

Jedním z turisty nejvyhledávanějších míst v Krušných horách je také důl Johannes. „I když jsme začali o měsíc později kvůli covidu-19, návštěvníků bylo letos více. Osmdesát procent tvořili hlavně Češi, zbytek Němci,“ řekl místní průvodce Martin Rojovský.

Podle Daniely Tautermannové z infocentra Boží Dar přibylo turistů ve štolách také díky zápisu Krušnohoří do seznamu UNESCO, na kterém je více než rok. „Poptávka byla vyšší, než je obvyklé,“ uvedla.

Důlní památky se těší popularitě i v Sasku

Důlní památky, zapsané na seznamu UNESCO, se nachází i za hranicemi v německém Sasku – také tam byl o ně velký zájem. Hornickou minulost zde připomíná například parní lokomotiva, která jezdí z nádraží v německém Oberwiesenthalu.

Pro staré cínové doly však sezona na podzim skončila. Návštěvníky zde teď vystřídají netopýři, kteří zde zimují. Jedná se tak rovněž o významnou přírodní lokalitu. Prohlídkové trasy v dole Johannes se pro návštěvníky znovu otevřou 1. května příštího roku.

Zdroj: Česká televize

Konfederace politických vězňů České republiky hledá zájemce o práci průvodce v národní kulturní památce Rudá věž smrti u Ostrova.

MÍSTO VÝKONU PRÁCE: Ostrov
OBOR: Průvodci a delegáti v cestovním ruchu (51131)
MZDOVÉ ROZPĚTÍ: od 100 Kč/hod.
POČET NABÍZENÝCH MÍST: 2
DOBA ZAMĚSTNÁNÍ: od 6.10.2020
MINIMÁLNÍ STUPEŇ VZDĚLÁNÍ: ÚSV s maturitou
PRACOVNĚPRÁVNÍ VZTAH: Dohoda o provedení práce
Kontakt: Ing. Dub Petr, e-mail: info@kpv-cr.cz
Jedná se o práci průvodce na Národní kulturní památce Rudá věž smrti. Není nutností mít průvodcovské zkoušky, školení zajistíme. Angličtina a němčina výhodou.

Více informací na www.uradprace.cz.

Nejstarší vápenka na české straně Krušných hor se po rekonstrukci otevřela veřejnosti. Jde o nejvýznamnější dochovaný doklad těžby a zpracování vápnitých hornin v této oblasti, který je významný i v kontextu památek světového dědictví UNESCO. Unikátní vápenka pochází z poloviny 19. století, vápno se v ní vyrábělo ještě o sto let později.

„Klenby byly vypadané, ve zdech byly velké díry, které jsme museli spravit tak, aby nehrozilo, že se zřítí,“ popisuje stav, ve kterém byla vápenka z poloviny 19. století ještě v loňském roce. Restauratéři na ní od té doby odvedli kus práce. Při opravě podle správce z Lesů České republiky Stanislava Lišky použili i původní materiál. „Zdivo, které bylo spadané na zem, bylo roztříděno a materiál byl znovu použit,“ popisuje.

„Začali jsme sem jezdit někdy před deseti lety. Viděli jsme, jak to vypadalo a teď to vypadá úžasně,“ chválí rekonstrukci třeba turista Aleš Vodička. Vápenka měla čtyři patra. Jedno z nich bylo pod zemí, vápenec se do pece sypal shora.

Při opravě se zachoval například zbytek pece nebo polovina šachty. „Vápenka byla i architektonicky zajímavá, můžeme se podívat třeba na zdvojené okénko, které nám ukazuje neorománský styl,“ popisuje interiér Jan Válek z Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd. „Opěrný systém připomíná gotické stavby,“ dodává.

Návštěvy jen na objednávku
Rekonstrukce vyšla Lesy České republiky na šest milionů korun. „Je to takzvaný přidružený objekt památky světového dědictví UNESCO,“ vysvětluje významnost stavby Michal Urban, ředitel Montanregion Krušné hory – Erzgebirge.

„Pokud turisté budou chtít navštívit naši vápenku a její vnitřní prostory, je důležité, aby se podívali na webové stránky Loučné pod Klínovcem. Důležité je se objednat,“ připomíná zájemcům o prohlídku starostka obce Jana Müllerová (nez.). Letos je šance navštívit vápenku do konce října. Příští rok bude průvodce k dispozici zase od dubna.

Zdroj: Česká televize

Přestože štola Johannes ze 16. století na Zlatém Kopci u Božího Daru otevírala kvůli covidu se zpožděním, zájem o ni překonal všechna očekávání. „Zájem návštěvníků byl enormní. Nejvytíženější byly prázdninové měsíce, kdy se v limitovaných skupinách nenašla žádná volná prohlídka ani volné místo. Lidé využívali předrezervace online, což nám samozřejmě práci usnadnilo,“ uvedla Blanka Nováková, jednatelka Služeb Boží Dar, které o štolu pečují a provozují ji.