O víkendu se vrcholky Krušných hor dočkaly první sněhové nadílky. První vločky odstartovaly i přípravy provozovatelů lyžařských areálů na nadcházející sezonu. Se zasněžováním sjezdovek už začali v nejvýše položeném krušnohorském lyžařském středisku na Klínovci.

Sněžná děla spustili na Klínovci téměř v celém areálu. Jak uvedla mluvčí areálu Hana Hoffmannová, pokud teploty vydrží a vláda zmírní nařízení ohledně koronaviru, jsou připraveni otevřít standardně na začátku prosince.
Díky nízkým teplotám se rozjela sněžná děla nejprve na vrcholu Klínovce, poté provozovatelé začali zasněžovat i v nižších polohách. „Na Klínovci sněží a teploty se dostaly až k minus čtyřem stupňům, dobrá je i vlhkost. Podmínky jsou tedy nyní příznivé,“ řekla Hoffmannová.

V lyžařském středisku pokračují i další přípravy na začátek sezony. „Rozmisťujeme po areálu stojany s dezinfekcí, v prodeji budou šátky na zakrytí úst, před nástupy na lanovky budeme hlídat rozestupy, jsme připraveni rozmístit i sítě, a vytvořit tak před nástupem na lanovky oddělené koridory,“ řekla mluvčí.

Do stavu pohotovosti ovšem přešli i krajští silničáři. Cestáři z Údržby silnic Karlovarského kraje se na přelomu let 2020 a 2021 budou starat o sjízdnost celkem 1885 kilometrů silnic prvních, druhých i třetích tříd a dálnice D6.

Dalších sto kilometrů pak budou obhospodařovat jiné společnosti. Bez zimní údržby zůstane v kraji 121 kilometrů silnic třetích tříd.

Jde o úseky malého dopravního významu, na nichž se nezajišťuje sjízdnost a schůdnost odstraňováním sněhu a náledí, na kterých není provozována autobusová doprava, nevedou obydlenými oblastmi, případně do nich řidiči dojedou po jiné přístupové komunikaci.

Autoři: Petr Kozohorský, ČTK
Zdroj: https://www.idnes.cz/

V horském středisku na Klínech nedaleko Litvínova otevírají pro milovníky adrenalinových sportů novou atrakci. Delší zipline v Česku nenajdete.

Ocelové lano o délce 1 400 metrů je natažené přes Šumenské údolí v Krušných horách. Zipline vede ze sportovního a lyžařského areálu na protější svah, kde se pak přestupuje na další 800 metrů dlouhý úsek atrakce.

Krušnohorská zipline je vůbec nejdelší v Česku, pátou nejdelší v Evropě a v seznamu nejdelších zipline světa se vešla do první dvacítky. „Jako jediná na světě používá speciální kladky s elektromotorem,“ uvádí horské středisko Klíny na svých stránkách. „Nejprve jede kladka setrvačností a po zpomalení se spustí elektropohon a doveze vás do stanice.“

Při svezení se budete pohybovat až ve výšce 150 metrů nad okolním terénem rychlostí 75 km/hod. Maximální kapacita odbavení bude 10 osob za hodinu. Doba jízdy na prvním úseku se odhaduje zhruba na 5 minut, na druhém úseku pak cca 3 minuty.

Organizátoři počítají s jejím celoročním provozem, jízdenka pro jednu osobu by měla stát 950 Kč, v prodeji bude i lístek pro tandemový sjezd (dospělý + děti do 30 kg) za 1 450 Kč. Cena bude zahrnovat zapůjčení setu (celotělový úvazek, kladka s elektromotorem, helma), jízdu na dvou úsecích zipline a jízdu lanovkou nebo mikrobusem zpět do Sport areálu Klíny.

Majitelé atrakce doporučují provést nákup lístků a rezervaci zdarma, v současné době ale ještě stále probíhá kolaudace, očekávaný termín otevření se odhaduje na prosinec, případně leden příštího roku.

Zdroj: idnes.cz

Na rozsáhlé náhorní plošině Krušných hor, mezi městem Boží Dar a již zaniklou obcí Ryžovna se nachází významná lokalita Božídarské rašeliniště. Ta byla v roce 1965 vyhlášena národní přírodní rezervací. Chráněné území se postupně zvětšovalo a dnes zabírá plochu 1 160 hektarů. Unikátní zamokřené území poskytuje ideální podmínky pro život chráněných druhů rostlin a živočichů.

O tom, že je tato lokalita výjimečná se vědělo už ve středověku. Díky bohatým ložiskům cínové rudy, která se těžila rýžováním, se zde v 16. století rozrůstala těžební činnost a do regionu přicházelo více lidí. Pozůstatky těžby jsou v krajině patrné dodnes.

V 18. století se tu ve velkém začala těžit také rašelina. K její těžbě se využívala manuální metoda, která byla velmi šetrná k přírodě – tak zvané borkování. Speciální motyčkou ve tvaru písmene L se vyřezávaly cihličky – borky, které se následně dlouho sušily. V suchém stavu pak sloužily k topení.

Rašeliništěm prochází oblíbená naučná stezka. Okružní trasa vede po povalovém chodníku, má 12 zastávek a je dlouhá 3,2 kilometru. Můžete na ní spatřit celou řadu významných a chráněných rostlin. Patří k nim bříza zakrslá, která je jednou z největších zajímavostí rezervace. Ta tu přežila od poslední doby ledové jen díky specifickým podmínkám. Z dalších druhů jsou to pak třeba suchopýry a vlhkomilné trávy jako ostřice nebo smilka tuhá, vřes obecný, borovice kleč nebo vlochyně.

Vyskytují se tu také chráněné druhy živočichů jako střevlík menetriesův, zmije obecná, skokan hnědý, ropucha obecná, otakárek fenyklový a můžete tu zahlédnout i jelena evropského, který je díky speciálnímu tvaru paroží označován jako krušnohorský. Zaslechnout lze také zajímavý ptačí druh bekasinu otavní.

Božídarské rašeliniště můžete navštívit po celý rok. Od jara do podzimu po povalovém chodníku, v zimě pak po vyznačené trase na běžkách.

Autor: Jana Strejčková
Zdroj: Rozhlas.cz

Po letech obnovy poškozených přírodních krás zřejmě přichází doba, kdy se může péče o krajinu posunout na vyšší úroveň. Znovuzrozené Krušné hory, které byly desítky let opomíjeny, si oprávněně říkají o pozornost.

Kdysi o nich mluvil celý svět. Byl to ale spíše nekrolog. Rozsáhlé pohraniční hvozdy na severozápadě Čech patřily do oblasti s největším průmyslovým znečištěním, kde kyselé deště měnily lesy v hřbitovy. Teď se o zachráněných Krušných horách nad významnou pánevní metropolitní oblastí Ústí – Teplice – Most – Chomutov stále více hovoří jako o cenném přírodním území, které přitahuje pozornost milovníků divočiny. Otázka zní: Nastal čas vyhlásit Krušné hory chráněnou krajinnou oblastí (CHKO), jež by udržela pro další generace křehký ekosystém a možná zastavila vykořenění a vylidňování regionu?

„Je to rozhodně velké téma,“ říká Jiří Řehák, který je od pondělí 16. listopadu náměstkem hejtmana Ústeckého kraje a má na starosti regionální rozvoj, cestovní ruch, kulturu a památkovou péči. Řehák, jenž prošel Krušné hory od Klínovce po Nakléřov, je lídrem hnutí Spojenci pro kraj, které před volbami slibovalo CHKO Krušné hory. Teď má hnutí čtyři roky na to, aby přesvědčilo ministerstvo životního prostředí, že Krušné hory si zaslouží péči jako třeba Jizerky či Křivoklátsko.

„Vyhlášení CHKO by zajistilo ochranu cenné krušnohorské přírody a krajiny, aniž by ovšem z jejího užívání vyloučilo člověka,“ upozorňuje krajská zastupitelka Karolina Žákovská, která vyučuje na dvou českých univerzitách právo životního prostředí a v létě absolvovala dvoutýdenní pěší cestu napříč Krušnohořím. Podle expertky by ochrana místních hor pomohla zlepšit image Ústeckého kraje a zvýšila by jeho turistickou atraktivitu. „Jako Spojenci pro kraj jsme vyhlášení CHKO Krušné hory měli v programu a já udělám vše pro to, aby k němu skutečně došlo,“ ujišťuje Žákovská.

Ještě nikdy nebylo k zahájení přípravných prací tak blízko. Zlom nastal už loni, kdy svět opět zpozorněl. Krušné hory, kde se od středověku těžily vzácné kovy, se po dlouholetém úsilí různých spolků a úřadů dostaly na seznam světového dědictví UNESCO díky zachovalé hornické kulturní krajině. Průmysl tak parodoxně vrátil Krušné hory na výsluní. Podle patriotů mají ale navíc. Zatímco sousední Sasko už velkou část hor komplexně chrání, na české straně se zvláštní ochrana týká jen nejcennějších lokalit, hlavně malých přírodních rezervací.

František Bína, bývalý jednatel a spoluzakladatel česko-německého společenství Euroregion Krušnohoří/Erzgebirge, vidí v zařazení kulturní krajiny do UNESCO teprve počátek. „Vyhlášení CHKO Krušné hory by mohl být další krok,“ tvrdí.

Existuje ale i jiný odrazový můstek, který se navíc opírá o objektivní vědecká data. Ve státních koncepčních materiálech ochrany přírody a krajiny jsou Krušné hory zmiňovány jako „území vhodné pro vyhlášení CHKO“ stejně jako například Středomoravské Karpaty. Zjednodušeně řečeno: Krušné hory mají velmi rozmanitou přírodu, která volá po ochraně. „V Krušných horách najdete rozsáhlé bukové lesy, smrčiny, náhorní plošinu s pestrými loukami. Zdejší rašeliniště, které u nás patří k těm neohroženějším místům, zaujímají více než 5 500 hektarů a řadí tak Krušné hory na druhé místo za Šumavu,“ konstatuje Karolína Šůlová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Odborníci agentury upozorňují, že náhorní plošina hostí početnou populaci vzácného tetřívka obecného, kterého v ČR žije několik posledních stovek kusů. Ta nejcennější místa jsou dnes chráněna jako národní přírodní rezervace, ale příroda Krušných hor je významná i v celoevropském kontextu jako součást evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Šůlová připomíná, že právě proto byly vyhlášeny dvě ptačí oblasti (Novodomské rašeliniště – Kovářská, Východní Krušné hory) a řada evropsky významných lokalit. „Krušnohorské mokřady jsou zařazeny do seznamu mokřadů, které chrání celosvětová Ramsarská úmluva,“ dodává.

Agentura může zahájit podrobné práce na vymezení CHKO v okamžiku, kdy dostane zadání od ministerstva životního prostředí. Pro spuštění tohoto procesu, který může trvat nejméně rok, je také důležitý zájem z regionu.

Autor: Martin Vokurka
Zdroj: Mostecký deník

Polorozbořená, sudetská vesnice většinou působí strašidelně, ale místo zvané Königsmühle je výjimka. Spisovatel a fotograf Petr Mikšíček se tu s partou kamarádů postaral o věčně přístupnou útulnu a pravidelné kulturní akce. „Osada byla osídlena do roku 1945. Všechny domy tady spadly, ale tenhle, kde sedíme, prožívá svůj posmrtný život,“ říká milovník Krušných hor. Jak správně fotografovat mlhu? A kdo je Marcebila? Poslechněte si celý rozhovor.

Zdroj: https://radiozurnal.rozhlas.cz

1. června 2019 založili Jan Bělohlávek, Radek Hrdlička a Radek Bělohlávek spolek Krušnohorská hřebenovka. Předcházel tomu nákup dobových map a průvodců, vytyčení trasy historické Hřebenové cesty v současných mapách a několik průzkumných výprav na místa, kde již cesty dávno nejsou vyznačené.

Následovalo rozdělení krušnohorské části Hřebenové cesty na denní úseky s ohledem na možnosti ubytování a maximální délku jednoho úseku 30 kilometrů.

Zájem o historii starých cest probudili ve členech spolku Milan „Pekky“ Bouška a Milan „Fred“ Pištěk se svojí Vyvezenou výstavou Historické dálkové turistické trasy. Více informací získáte na jejich stránkách: kammweg.cz a severnipolabi.cz.

Historie turistických tras
V Děčíně byla 25. března 1878 založena první turistická organizace v Českých zemích – Horský spolek pro České Švýcarsko.

Díky pánům Gustavu Adolfovi Resslerovi, který inicioval založení Horského spolku pro České Švýcarsko a Augustovi Weyemanovi, jenž působil v Krušných horách, se idea organizované turistiky v severním pohraničí rychle šířila.

V roce 1882 vzniká Svaz turistických spolků Krušných hor a Středohoří, za rok na to je založen Středohorský spolek Ústí nad Labem, a o dva roky později se sloučily spolky ze Šluknovského výběžku do Horského spolku pro nejsevernější Čechy.

Označení základních turistických tras bylo obvykle vůbec prvním krokem podniknutým turistickými sdruženími. Nad soustavou kratších a středně dlouhých tras vynikaly svou povahou specifické dálkové trasy.

Modrá hřebenovka
Nejambicióznějším projektem německých turistických spolků Čech byla Hřebenová cesta (Kammweg), později nazývaná Modrá hřebenovka (Blauer Kammweg).

Vyznačení hřebenové cesty z Ještědu na Růžovský vrch navrhl „cestmistr“ Horského spolku pro nejsevernější Čechy Josef Mohr v roce 1901.

Horský spolek pro nejsevernější Čechy pozval delegáty tří sousedních organizací, Německého horského spolku pro Ještědské pohoří a Jizerské hory, Horského spolku pro České Švýcarsko a Svazu jiholužických přírodovědeckých a horských spolků Lusatia z Žitavy na poradu konanou 13. dubna 1902 ve Varnsdorfu.

Na návrh Augusta Otta z Varnsdorfu byl pro asi 60 kilometrů dlouhou trasu vybrán, podobně jako u jiných dálkových tras protínajících spolková území několika turistických organizací s odlišnou značkařskou praxí, „nadregionální“ piktogram.

Byl jím modrý čtyřzubý hřeben na bílém pozadí, využívající homonymního významu německého „Kamm“, obdobného českému „hřeben“. Čtyři zuby hřebenu měly symbolizovat čtyři jeho zakladatelské organizace.

Další informace o historii turistiky najdete v knize: Umění putovat: Dějiny německých turistických spolků v českých zemích od Martina Pelce, kterou vydala Matice moravská v roce 2009.

Zajímavé informace najdete také na stránkách Arbeitsgemeinschaft Bömisches Erzgebirge.

autor: Eva Bucharová
zdroj: Český rozhlas Sever

Černý scénář, o kterém náčelník Horské služby Krušné hory Miroslav Račko nechce ani přemýšlet? Že půjdou jeho lidi do izolace ve chvíli, kdy napadne sníh. „Kdyby mělo naráz skončit v izolaci tři až pět našich lidí, byl by to obrovský problém,“ říká v rozhovoru pro MF DNES.

V létě měli horští záchranáři práce dost. Vyjeli ke třem stovkám případů, ale se zimou se to nedá srovnávat. Tehdy bývá výjezdů mnohem víc. Náčelník Miroslav Račko si teď nemůže dovolit přijít ani o jediného ze svých mužů.

O kolik procent se počet zásahů oproti létu v zimě v průměru zvyšuje?
Obvykle připadá zhruba 70 procent zásahů na zimu a 30 na léto. Letošní rok je ale trochu jiný a v létě zásahů o deset procent přibylo.

Co se stane, když se s nástupem zimy dostane nákaza až k vám?
To je černý scénář, o kterém nerad přemýšlím. Rozhodně nejdeme riziku naproti a chráníme se. Kdyby ale mělo naráz skončit v izolaci tři až pět našich lidí, byl by to obrovský problém, na celé Krušné hory je nás pouze čtrnáct zaměstnanců.

Vás nemůže hned tak nahradit student střední školy nebo medik. Jak by se to pak řešilo?
Máme širokou dobrovolnickou základnu. To jsou kolegové, kteří k nám chodí sloužit hlavně o víkendech, takže bychom je mohli vzít do dočasného pracovního poměru. Ale tito dobrovolníci mají svá civilní zaměstnání a v tuto chvíli se s covidem setkávají i oni každodenně. Nebudu však malovat čerta na zeď a doufám, že nic takového nenastane.

Vy jste s druhou vlnou v létě počítal? Byl jste třeba na dovolené v zahraničí?
U moře jsem nebyl, a co vím, mí kolegové taky ne. Na lehkou váhu jsme to rozhodně nebrali a třeba na přelomu srpna a září jsme byli v rámci zaměstnání na kurzu ve Vysokých Tatrách, kdy bylo naprosto normální, že jsme všichni chodili v rouškách. Tam to rozvolněné jako u nás nebylo, stejně tak v sousedním Německu.

V čem vás uplynulá letní sezona překvapila?
Mile v návštěvnosti, přibylo hodně českých turistů, což je dobře. Bohužel jsme zaznamenali poměrně velký počet událostí. Zhruba ve dvou třetinách případů se jednalo o cyklisty a bikery, to pak bohužel častěji vyjíždíme i k velmi závažným poraněním. Z našeho pohledu je vzrůstající statistika vztyčeným ukazováčkem. Tři sta výjezdů jen za toto léto je hodně.

Co lidé podceňují nejvíc?
Spíše přeceňují, a to své možnosti a schopnosti. Třeba když neodhadnou typ sjezdu a dají se rovnou na ten těžší. Jenže bez zkušeností to nejde, proto pak dochází k úrazům. Z hlediska výbavy se naopak situace zlepšuje, cyklisté i bikeři vybavení jsou a dobře. I přesto nemůže cyklista nabýt pocitu nesmrtelnosti jen proto, že má kvalitní přilbu. Samozřejmě se setkáváme i s lidmi bez vybavení, ale těch je stále méně.

Nejčastěji jde právě o úrazy hlavy?
To se nedá říct. Je to široká škála úrazů od obyčejných odřenin a zhmožděnin až po těžké úrazy hlavy, páteře, břicha a taky dolních i horních končetin. Vážných úrazů i v letním období bohužel přibývá.

Když se něco stane, vědí návštěvníci hor přesně, co mají dělat?
Zlepšuje se to. I proto, že na všech informačních cedulích jsou i krizová čísla, kam v případě nehody volat, ať už je to zdravotnická záchranná služba nebo horská služba. Čím dál víc se také rozšiřuje mobilní aplikace Záchranka, a to za sebe beru jako základ bezpečného pobytu nejen na horách. Díky této aplikaci se velmi snadno dovoláte pomoci, navíc se na dispečinku zobrazí vaše pozice. Tím se všechno velmi usnadňuje.

V čem se naopak za vás záchranáře návštěvníci zlepšili?
Už se dnes nestává, že by někdo ležel dlouho v terénu bez pomoci. Lidi jsou všímaví a pomoc zavolají. To se rozhodně zlepšilo.

V čem bude podle vás nadcházející zimní „covidová“ sezona jiná?
Asi tu bude omezený počet zahraničních turistů, ale o to víc české klientely. Pokud tedy nebude nouzový stav a s ním spojená omezení zavedená dlouhodobě. A lidé budou na sjezdovkách jezdit s rouškami a stane se to rutinní záležitostí. Ale lepší mít možnost jezdit a sportovat s rouškou než být zavřený doma.

V čem je epidemie omezující konkrétně pro vás?
Stále musíme myslet na to, že respirátory a rukavice jsou povinná výbava každého z nás, v případě výjezdu za člověkem s podezřením na onemocnění covid-19 pak další ochranné pomůcky. Máme na to předpisy a musíme si dávat pozor. Naše týmy se navíc podobně jako na jaře nepotkávají, aby se riziko možné nákazy minimalizovalo co nejvíc.

Bude-li odvolána celostátní karanténa, bojíte se přeplněných sjezdovek?
Z mého pohledu není problém v počtu lidí na sjezdovce, ale v tom, že si někteří nehlídají prostor kolem sebe a nejsou příliš ohleduplní. Jako střely jezdí z kopce dolů, nekoukají napravo nalevo a zároveň se chovají nepředvídatelně. Právě proto pak dochází k různým srážkám a úrazy z nich bývají opravdu hodně nepříjemné. A nejde jen o zranění jako taková, ale také o právní bitvy poté, kdy se obě strany dohadují, kdo byl vlastně viníkem.

Co vadí jako sportovci a běžkaři konkrétně vám?
Když si do stopy vyjdou lidi na procházku a rozšlapou upravené trasy, mnohdy v celé šířce. A to i přesto, že kousek vedle mají cestu pro pěší. To nemluvím o tom, když do stop vyjedou s autem nebo na čtyřkolce.

Máte zkušenost s Němci i Čechy. Jsou Němci disciplinovanější?
Ve stopě rozhodně, v Německu si nikdo netroufne stopy ničit. Na sjezdovce to ale vychází podle mého s disciplínou nastejno.

Sledují návštěvníci před výletem do hor počasí, nebo ho stále ještě podceňují?
V tom se opravdu hodně zlepšili. Než vyrazí, většinou se podívají na předpověď, informací na internetu je dostatek. Případů, kdy sem do Krušných hor přijedou v uvozovkách vyletnění turisti do marastu, rozhodně ubylo, ale výjimky se stále najdou.

Ještě pořád se stává, že lidé vyjedou na celodenní výlet a nemají nabitý mobil?
Tolik jako dříve už ne. Ale v Krušných horách jsou stále místa, a není jich zas tak málo, kde signál ještě není. Tam vám ani nabitý mobil nepomůže.

Co v takových chvílích dělat, když se zrovna něco stane?
Nejlepší by bylo nechodit či nejezdit do takových míst sám. Stačí, když budete alespoň dva, parťák pak může doběhnout tam, kde už signál je, a pomoc zavolat.

Existuje něco jako zimní „kápezetka“, věc, kterou by měl mít člověk vždycky na horách u sebe?
Vřele bych doporučoval hlavně běžkařům a turistům, kteří si vyrazí na celodenní výlet, mít s sebou záchrannou minilékárničku a termofólii, ta váží sotva sedmdesát gramů a nezabere žádné místo. Když se ale něco stane, bude se při čekání na pomoc hodit, zadrží totiž až 90 procent tělesného tepla. Za mě by to měla být standardní výbava každého běžkaře a turisty hned vedle sladkého nápoje, hroznového cukru nebo energetické tyčinky. Nic to nezabere, nic to neváží, ale pomůže to.

Jste před nadcházející zimní sezonou dobře vybaveni?
Aktuálně ještě probíhá dovybavení zdravotnického materiálu na jednotlivých stanicích, jinak jsme připraveni. Kromě standardního zdravotnického materiálu jsme letos pořídili i dva defibrilátory díky získané dotaci od Karlovarského kraje.

Zdroj: www.idnes.cz

Na hřebeni Krušných hor, v blízkosti Božího Daru se v nadmořské výšce přes 1 000 metrů nachází ojedinělá technická památka – Blatenský příkop. Unikátní vodní dílo široké místy až dva metry bylo vybudováno v 16. století, aby přivádělo vodu od Božího Daru až k Horní Blatné vzdálené přes 12 kilometrů. Podél celého kanálu vede dnes naučná stezka.

Blatenský příkop vznikl v letech 1540 až 1544. Tato národní kulturní památka dokládá obrovský um vodohospodářů v 16. století, kteří dokázali s minimálními technickými prostředky vybudovat během čtyř let technicky velmi zdařilý vodní kanál.

Hlavním posláním Blatenského příkopu bylo přivádět vodu od Božího Daru až k Horní Blatné, kde byla voda potřeba pro provoz dolů, úpraven a dalších zařízení. Přestože bylo vody v Krušných horách dostatek, nebyla vždycky tam, kde ji horníci potřebovali. Proto bylo nutné vybudovat systém, který by k nim vodu dopravil.

Vodní příkop byl místy až dva metry široký a přes metr hluboký. Po celé délce byl obedněný. Dno bylo vyskládáno z odolných dubových prken, aby příkop co nejdéle vydržel. Na jeho toku najdete dodnes celou řadu pozoruhodných technických objektů jako akvadukt, lapače splavenin, zděné propustky na křížení s cestami a podobně.

Podél celého příkopu vede dnes naučná stezka, která má celkem 23 zastavení. Na tabulích najdete převážně informace o technických vymoženostech, které byly při budování příkopu použity a na svou dobu byly až převratné. V době, kdy bylo osídlení Krušných hor minimální a v okolí existovalo jen několik málo cest, se tak jednalo skutečně o unikátní počin. Naučná stezka začíná na poslední zastávce další oblíbené krušnohorské trasy – Božídarského rašeliniště.

Autor: Jana Strejčková, zdroj: region.rozhlas.cz

Lyžovačky v roušce se bát nemusíte. Zakrýt ústa a nos si ale návštěvníci českých hor budou muset u pokladen, na nástupištích i v lanovce. Školičky prořídnou, protože bude omezen počet dětí ve skupině. Značit se budou dvoumetrové rozestupy. Ceny skipasů se však letos zvýší minimálně nebo vůbec.

Horská střediska budou muset nastavit bezpečnostní pravidla podle instrukcí hygieniků. Ta se momentálně ladí, nicméně Asociace horských středisek na tiskové konferenci naznačila některá opatření pro nadcházející zimní sezonu.

Určitě budou vyžadována obecná bezpečnostní pravidla: osobní hygiena, roušky a rozestupy. Provozovatelé středisek povinně označí rozestupy u pokladen i na nástupištích. A budou větrat dopravní prostředky včetně lanovek. Například na sedačkách se nebudou sklápět „bubliny“.

„98 procent lanovek v České republice je otevřených a krátká jízdní doba nepředstavuje bezpečnostní riziko,“ ujišťuje ředitel Asociace horských středisek Libor Knot. Pobyt na čerstvém horském vzduchu doporučil, stejně jako agentura CzechTourism.

Vedle pravidelné dezinfekce by na horách měla platit i přísnější pravidla v lyžařských školách, kde se bude počítat s řidšími skupinami. Přesná omezení zatím zveřejněna nebyla.

Roušky na sjezdovce povinné nebudou. „Budeme doporučovat nošení roušek pod přilbou na všech místech, kde se lidé budou potkávat, tedy u sedaček, pokladen a na nástupištích. Výjimky budou platit pro společné domácnosti a nebude je potřeba mít ani při sjíždění sjezdovky, kde je rozestup garantován,“ předeslal Knot.

Ceny jako loni
I přes navýšení investic do rozvoje o 150 milionů korun zůstanou ceny skipasů v průměru zhruba na loňské úrovni. „V podstatě se nezmění. Úroveň je pod 1 procentem, někde zdraží o desetikoruny, ale celkově je to určitě pod hranicí inflace a pro lyžaře je to dobrá zpráva,“ dodal Knot.

Umírněná cenová politika může souviset s velkou nejistotou ohledně návštěvnosti horských středisek. CzechTourism se však pomocí marketingové kampaně za 17 milionů korun snaží nalákat k návštěvě Němce, Poláky, Rakušany i Dány.

„Z Lince jezdí spousta lidí na Šumavu a bylo by škoda je nenalákat. Německo je pro nás číslo jedna, doufáme že se nám turisty opět povede nalákat,“ věří ředitel CzechTourism Jan Herget.

Asociace horských středisek ale nepočítá s tím, že by případný výpadek návštěvníků ze zahraničí vykryli Češi.

Autor: Filip Horáček, zdroj: www.idnes.cz