Chátrající budova nádraží na krušnohorské Moldavě má naději na záchranu

Naděje na záchranu historického nádraží v Moldavě v Krušných horách, které už řadu let chátrá a obec na jeho opravu nemá finanční prostředky, znovu ožily. Nadační fond Moldavská dráha / Teplický Semmering představil plán, jak památkově chráněný objekt zachránit.

Jeho cílem je uspět v dotačním programu Regenerace a podnikatelské vyu

žití brownfieldů ministerstva průmyslu a obchodu a získat v něm až 50 milionů na rekonstrukci památky.

Žádost o dotaci ze zmíněného programu zpracovali pro obec koordinátoři nadačního fondu už před dvěma lety. Ještě letos by mělo být jasno, zda finance získá.

„Program má čtyři fáze, první registrační jsme prošli, teď řešíme větší detaily, jako jsou koncept využití a základní ekonomické předpoklady,“ nastínil předseda správní rady nadačního fondu Petr Fišer.

Podle něj je obrovská škoda, že Moldava ztratila dva roky tím, že zastupitelstvo obce v minulosti nenašlo ve věci záchrany nádraží shodu.

„Když jsme v roce 2018 o dotaci žádali, byl na ministerstvu převis prostředků nad projekty. Dnes je to naopak,“ upozornil Fišer.

I kdyby obec skutečně uspěla a dotaci získala, musela by pět procent částky, tedy 2,5 milionu korun, uhradit ze svého.

Nadační fond proto zřídil transparentní účet, na který mohou lidé v rámci veřejné sbírky přispívat.

„Dobře víme, že Moldava jako malá obec takové prostředky na opravu nádraží nemá. Proto jsme se rozhodli oslovit veřejnost. Nechceme, aby nádraží dopadlo jako to v Duchcově, kde se tak dlouho řešila oprava, až ho město nechalo zbourat,“ vysvětlil Fišer.

Nejistý osud má před sebou i nádraží v Moldavě. Historickou budovu z roku 1885 obec získala do svého majetku v létě 2016, kdy ji koupila od Správy železnic za 3,2 milionu korun. S velkou slávou poté slibovala, že se postará o její záchranu, a dokonce zahájila některé dílčí kroky.

V říjnu 2019 ale došlo na radnici k nečekané politické změně a nové vedení obce objekt nabídlo k prodeji. Nepřihlásil se ale nikdo, kdo by o budovu měl zájem. Vzhledem k tomu, že Moldava s prodejem nádraží neuspěla a ministerstvo vyhlásilo další dotační výzvu, iniciovali v září členové nadačního fondu Moldavská dráha / Teplický Semmering schůzku zastupitelů se zástupci ministerstva, na které jim nastínili svou vizi záchrany.

I starostka Moldavy Lenky Nováková (Pro Moldavu a Nové město) věří, že se nádraží podaří zachránit, ale s nadačním fondem zatím obec nespolupracuje.

Autor: Pavel Přibyl
Zdroj: idnes.cz


V Krušných horách začalo chumelit, na Klínovci už spustili sněžná děla

O víkendu se vrcholky Krušných hor dočkaly první sněhové nadílky. První vločky odstartovaly i přípravy provozovatelů lyžařských areálů na nadcházející sezonu. Se zasněžováním sjezdovek už začali v nejvýše položeném krušnohorském lyžařském středisku na Klínovci.

Sněžná děla spustili na Klínovci téměř v celém areálu. Jak uvedla mluvčí areálu Hana Hoffmannová, pokud teploty vydrží a vláda zmírní nařízení ohledně koronaviru, jsou připraveni otevřít standardně na začátku prosince.
2020-11-24_084901Díky nízkým teplotám se rozjela sněžná děla nejprve na vrcholu Klínovce, poté provozovatelé začali zasněžovat i v nižších polohách. „Na Klínovci sněží a teploty se dostaly až k minus čtyřem stupňům, dobrá je i vlhkost. Podmínky jsou tedy nyní příznivé,“ řekla Hoffmannová.

2020-11-24_084835V lyžařském středisku pokračují i další přípravy na začátek sezony. „Rozmisťujeme po areálu stojany s dezinfekcí, v prodeji budou šátky na zakrytí úst, před nástupy na lanovky budeme hlídat rozestupy, jsme připraveni rozmístit i sítě, a vytvořit tak před nástupem na lanovky oddělené koridory,“ řekla mluvčí.

Do stavu pohotovosti ovšem přešli i krajští silničáři. Cestáři z Údržby silnic Karlovarského kraje se na přelomu let 2020 a 2021 budou starat o sjízdnost celkem 1885 kilometrů silnic prvních, druhých i třetích tříd a dálnice D6.

2020-11-24_084920

Dalších sto kilometrů pak budou obhospodařovat jiné společnosti. Bez zimní údržby zůstane v kraji 121 kilometrů silnic třetích tříd.

Jde o úseky malého dopravního významu, na nichž se nezajišťuje sjízdnost a schůdnost odstraňováním sněhu a náledí, na kterých není provozována autobusová doprava, nevedou obydlenými oblastmi, případně do nich řidiči dojedou po jiné přístupové komunikaci.

Autoři: Petr Kozohorský, ČTK
Zdroj: https://www.idnes.cz/


VIDEO: Nejdelší zipline v Česku má přes dva kilometry

V horském středisku na Klínech nedaleko Litvínova otevírají pro milovníky adrenalinových sportů novou atrakci. Delší zipline v Česku nenajdete.

Ocelové lano o délce 1 400 metrů je natažené přes Šumenské údolí v Krušných horách. Zipline vede ze sportovního a lyžařského areálu na protější svah, kde se pak přestupuje na další 800 metrů dlouhý úsek atrakce.

Krušnohorská zipline je vůbec nejdelší v Česku, pátou nejdelší v Evropě a v seznamu nejdelších zipline světa se vešla do první dvacítky. „Jako jediná na světě používá speciální kladky s elektromotorem,“ uvádí horské středisko Klíny na svých stránkách. „Nejprve jede kladka setrvačností a po zpomalení se spustí elektropohon a doveze vás do stanice.“

Při svezení se budete pohybovat až ve výšce 150 metrů nad okolním terénem rychlostí 75 km/hod. Maximální kapacita odbavení bude 10 osob za hodinu. Doba jízdy na prvním úseku se odhaduje zhruba na 5 minut, na druhém úseku pak cca 3 minuty.

Organizátoři počítají s jejím celoročním provozem, jízdenka pro jednu osobu by měla stát 950 Kč, v prodeji bude i lístek pro tandemový sjezd (dospělý + děti do 30 kg) za 1 450 Kč. Cena bude zahrnovat zapůjčení setu (celotělový úvazek, kladka s elektromotorem, helma), jízdu na dvou úsecích zipline a jízdu lanovkou nebo mikrobusem zpět do Sport areálu Klíny.

Majitelé atrakce doporučují provést nákup lístků a rezervaci zdarma, v současné době ale ještě stále probíhá kolaudace, očekávaný termín otevření se odhaduje na prosinec, případně leden příštího roku.

Zdroj: idnes.cz


Božídarské rašeliniště patří k největším u nás. Nejzajímavější částí vás provede naučná stezka

Na rozsáhlé náhorní plošině Krušných hor, mezi městem Boží Dar a již zaniklou obcí Ryžovna se nachází významná lokalita Božídarské rašeliniště. Ta byla v roce 1965 vyhlášena národní přírodní rezervací. Chráněné území se postupně zvětšovalo a dnes zabírá plochu 1 160 hektarů. Unikátní zamokřené území poskytuje ideální podmínky pro život chráněných druhů rostlin a živočichů.

O tom, že je tato lokalita výjimečná se vědělo už ve středověku. Díky bohatým ložiskům cínové rudy, která se těžila rýžováním, se zde v 16. století rozrůstala těžební činnost a do regionu přicházelo více lidí. Pozůstatky těžby jsou v krajině patrné dodnes.

V 18. století se tu ve velkém začala těžit také rašelina. K její těžbě se využívala manuální metoda, která byla velmi šetrná k přírodě – tak zvané borkování. Speciální motyčkou ve tvaru písmene L se vyřezávaly cihličky – borky, které se následně dlouho sušily. V suchém stavu pak sloužily k topení.

Rašeliništěm prochází oblíbená naučná stezka. Okružní trasa vede po povalovém chodníku, má 12 zastávek a je dlouhá 3,2 kilometru. Můžete na ní spatřit celou řadu významných a chráněných rostlin. Patří k nim bříza zakrslá, která je jednou z největších zajímavostí rezervace. Ta tu přežila od poslední doby ledové jen díky specifickým podmínkám. Z dalších druhů jsou to pak třeba suchopýry a vlhkomilné trávy jako ostřice nebo smilka tuhá, vřes obecný, borovice kleč nebo vlochyně.
bozidarske raseliniste

Vyskytují se tu také chráněné druhy živočichů jako střevlík menetriesův, zmije obecná, skokan hnědý, ropucha obecná, otakárek fenyklový a můžete tu zahlédnout i jelena evropského, který je díky speciálnímu tvaru paroží označován jako krušnohorský. Zaslechnout lze také zajímavý ptačí druh bekasinu otavní.

Božídarské rašeliniště můžete navštívit po celý rok. Od jara do podzimu po povalovém chodníku, v zimě pak po vyznačené trase na běžkách.

Autor: Jana Strejčková
Zdroj: Rozhlas.cz


Chránit celé Krušné hory? Začíná nová diskuze o vztahu Čechů k jejich přírodě

Po letech obnovy poškozených přírodních krás zřejmě přichází doba, kdy se může péče o krajinu posunout na vyšší úroveň. Znovuzrozené Krušné hory, které byly desítky let opomíjeny, si oprávněně říkají o pozornost.
2020-11-27_093307
Kdysi o nich mluvil celý svět. Byl to ale spíše nekrolog. Rozsáhlé pohraniční hvozdy na severozápadě Čech patřily do oblasti s největším průmyslovým znečištěním, kde kyselé deště měnily lesy v hřbitovy. Teď se o zachráněných Krušných horách nad významnou pánevní metropolitní oblastí Ústí – Teplice – Most – Chomutov stále více hovoří jako o cenném přírodním území, které přitahuje pozornost milovníků divočiny. Otázka zní: Nastal čas vyhlásit Krušné hory chráněnou krajinnou oblastí (CHKO), jež by udržela pro další generace křehký ekosystém a možná zastavila vykořenění a vylidňování regionu?

„Je to rozhodně velké téma,“ říká Jiří Řehák, který je od pondělí 16. listopadu náměstkem hejtmana Ústeckého kraje a má na starosti regionální rozvoj, cestovní ruch, kulturu a památkovou péči. Řehák, jenž prošel Krušné hory od Klínovce po Nakléřov, je lídrem hnutí Spojenci pro kraj, které před volbami slibovalo CHKO Krušné hory. Teď má hnutí čtyři roky na to, aby přesvědčilo ministerstvo životního prostředí, že Krušné hory si zaslouží péči jako třeba Jizerky či Křivoklátsko.

„Vyhlášení CHKO by zajistilo ochranu cenné krušnohorské přírody a krajiny, aniž by ovšem z jejího užívání vyloučilo člověka,“ upozorňuje krajská zastupitelka Karolina Žákovská, která vyučuje na dvou českých univerzitách právo životního prostředí a v létě absolvovala dvoutýdenní pěší cestu napříč Krušnohořím. Podle expertky by ochrana místních hor pomohla zlepšit image Ústeckého kraje a zvýšila by jeho turistickou atraktivitu. „Jako Spojenci pro kraj jsme vyhlášení CHKO Krušné hory měli v programu a já udělám vše pro to, aby k němu skutečně došlo,“ ujišťuje Žákovská.

Ještě nikdy nebylo k zahájení přípravných prací tak blízko. Zlom nastal už loni, kdy svět opět zpozorněl. Krušné hory, kde se od středověku těžily vzácné kovy, se po dlouholetém úsilí různých spolků a úřadů dostaly na seznam světového dědictví UNESCO díky zachovalé hornické kulturní krajině. Průmysl tak parodoxně vrátil Krušné hory na výsluní. Podle patriotů mají ale navíc. Zatímco sousední Sasko už velkou část hor komplexně chrání, na české straně se zvláštní ochrana týká jen nejcennějších lokalit, hlavně malých přírodních rezervací.

František Bína, bývalý jednatel a spoluzakladatel česko-německého společenství Euroregion Krušnohoří/Erzgebirge, vidí v zařazení kulturní krajiny do UNESCO teprve počátek. „Vyhlášení CHKO Krušné hory by mohl být další krok,“ tvrdí.

Existuje ale i jiný odrazový můstek, který se navíc opírá o objektivní vědecká data. Ve státních koncepčních materiálech ochrany přírody a krajiny jsou Krušné hory zmiňovány jako „území vhodné pro vyhlášení CHKO“ stejně jako například Středomoravské Karpaty. Zjednodušeně řečeno: Krušné hory mají velmi rozmanitou přírodu, která volá po ochraně. „V Krušných horách najdete rozsáhlé bukové lesy, smrčiny, náhorní plošinu s pestrými loukami. Zdejší rašeliniště, které u nás patří k těm neohroženějším místům, zaujímají více než 5 500 hektarů a řadí tak Krušné hory na druhé místo za Šumavu,“ konstatuje Karolína Šůlová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Odborníci agentury upozorňují, že náhorní plošina hostí početnou populaci vzácného tetřívka obecného, kterého v ČR žije několik posledních stovek kusů. Ta nejcennější místa jsou dnes chráněna jako národní přírodní rezervace, ale příroda Krušných hor je významná i v celoevropském kontextu jako součást evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Šůlová připomíná, že právě proto byly vyhlášeny dvě ptačí oblasti (Novodomské rašeliniště – Kovářská, Východní Krušné hory) a řada evropsky významných lokalit. „Krušnohorské mokřady jsou zařazeny do seznamu mokřadů, které chrání celosvětová Ramsarská úmluva,“ dodává.

Agentura může zahájit podrobné práce na vymezení CHKO v okamžiku, kdy dostane zadání od ministerstva životního prostředí. Pro spuštění tohoto procesu, který může trvat nejméně rok, je také důležitý zájem z regionu.

chko

Autor: Martin Vokurka
Zdroj: Mostecký deník


Srdcaři českých hor. Kdo jsou lidé v pozadí zimních radovánek?

Známe jejich práci, nikoli tváře. A přitom právě díky nim si užíváme ty nejlepší zimní lyžovačky. Magazín Víkend zkoumal, kdo jsou lidé v pozadí sněhových radovánek.
Usadíme se do křesel obýváků a z večerních zpráv nás bude zajímat jediná. Ta o počasí. Ta, která nám prozradí, kdy začne zima. Už brzy to přijde. Budeme první na laně, natěšení na pořádnou jízdu po ranním manšestru.

Budeme v Krkonoších. V Jizerských horách, na Šumavě, v Krušných horách, na Dolní Moravě. Budeme všude, kde mají kopce a to bílé nadělení. Budeme na vrcholu blaha, v hlavě se vyplaví endorfiny a zapomeneme na všechny starosti světa.

A přesně v tu chvíli bychom se měli ze snění probrat. Vrátit se do reality, začít zlehka, opatrně. V tu chvíli bychom taky mohli poděkovat těm, kteří pro nás zimní radovánky připravili. Rolbaři, záchranáři či majitelé horských středisek. Ti všichni na tom pracují dnes a denně.

Hory jsou pro ně srdcovkou.

Horský záchranář
Nemohu říct, že bych Vítězslava Kallera viděl rád kdykoli. Není v tom, prosím, nic neslušného a nezdvořilého. Má se to tak: Vítězslav Kaller je horský záchranář, dokonce náčelník. A tak by naše nečekané setkání taky mohlo znamenat průšvih.

Zraněné koleno, to je asi nejčastější úraz poslední doby. Všichni si myslí, že po ročním sezení u počítače mohou rovnou brousit sjezdovku. Nemají kondici, vazy jsou povolené, a už vyjíždíme,“ říká s jistou naléhavostí.

2020-11-24_081336Ano, je dobré se před zimou trochu rozcvičit. Protáhnout atrofované svalstvo, dostat se před sportovními výkony do kondice. Stačí aspoň trochu, nemusí to být 15 kilometrů v divokém terénu Jeseníků, které každoročně zdolávají v rámci fyzických testů tamní horští záchranáři. Jak je to těžké? Extrémně těžké. Jako by nestačila vzdálenost, přidává se k ní ještě značné převýšení.

Poctivý manšestr. Každý den sednou do kabiny rolby, každý den vyhladí rozbité…
Poctivý manšestr. Každý den sednou do kabiny rolby, každý den vyhladí rozbité sjezdovky. A každý den Aleš Sekyra a jeho kolegové trnou, aby ocelovým lanem nezranili nezodpovědné noční lyžaře či turisty.

I Kaller musí tradiční běh absolvovat, ani náčelník se mu nevyhne. Nevěřím, že by s ním měl problém, tenhle chlap na horách vyrostl, a kdykoli se jim snažil vzdálit, stáhly si ho zase zpátky. „Je to životní láska,“ říká nadšeně.

Povídá se s ním moc hezky, protože o své práci hovoří s velkým zaujetím a nemenším respektem. „Pro mě je působení u Horské služby tak trochu splněným snem,“ odtuší upřímně. Dneska je váženým profesionálem, ale nejdřív si musel své postavení zasloužit.

Byla to přirozená cesta. Kaller si na horách zkusil leccos, pomáhal u vleků i na chatách a boudách. Jelikož byl také zdatný sportovec a lezec, cesta k záchranářům byla přirozená. Od dětství byli jeho vzorem. Začal jako dobrovolník, teprve po čase se mu tahle práce stala zaměstnáním.

„Je to dlouhý proces a je pravda, že bez nadšení pro věc by ho asi absolvovat nešlo,“ usměje se, protože on nadšení měl a má stále. „Každý rok musíme splnit testy, každý rok připravujeme a absolvujeme přednášky. Na zimu je třeba se nachystat.“

Jeho muži například projdou všechny cesty vyznačené tyčemi, ty polámané a zničené nahradí. Péče se dostane i technice, kola se vymění za sněžné pásy. Už brzy začne stav absolutní pohotovosti, ačkoli ten snad ani nepřestává. Už dávno neplatí, že je léto pro záchranáře odpočinkové.

Jenže zima je zima a během ní může být každá minuta drahá. I obyčejný výlet se spolu s počasím lehce změní v boj o to nejcennější a nejobyčejnější, co máme. V boj o život.

„Největší problém vždycky byl a vždycky bude přecenění vlastních sil. Hřebenová túra v létě není stejná jako hřebenová túra v zimě,“ varuje zkušený horal. „Základem je vzít s sebou nabitý mobilní telefon a ještě lépe v něm mít nainstalovanou aplikaci Záchranka. Díky tomu můžeme ztracené lidi najít a rychle jim poskytnout pomoc.“

I on zažil noční pátrací akce, kdy se postupuje rojnicí a hledá se pohřešovaná osoba na obrovském území. Jehla v kupce sena, sněhové vánici a vichřici. Ne, tohle bohužel často nedopadalo dobře pro zachraňovaného ani pro zachránce.

Pro jistotu – telefonní číslo na Horskou službu je 1210.

Horský pán
Fungovat bude i v Krušných horách. V horách, které byly v letech minulých často opravdu krušné. Však ty osudy znáte, odsuny ze Sudet, krajina zničená těžkým průmyslem, vylidněné vesnice a často i ulice měst.

Někde vzadu v české hlavě tenhle stereotyp pořád existuje, někde v představách máme nejdelší české pohoří spojené s hřebeny pokrytými pahýly stromů a s ekologickou katastrofou. Je dobré si tuhle představu rozbít a (nejen) ke Klínovci vyrazit.

Jak je tady krásně! Třeba podzimní procházka do zaniklé a dnes kulturou znovu obživlé vesnice Königsmühle v sobě kombinuje všechnu přírodní krásu příhraničí i ono tajemno, které se kolem rozprostírá jako pověstná mlha – závoj zdejší patronky, tajemné Marzebilly.

Zároveň je na zdejší nejvyšší hoře jedno z nejdynamičtěji rostoucích tuzemských lyžařských středisek. Při setkání s Petrem Zemanem rychle zjistíte, proč to tak je. I tenhle rodák z Tábora je totiž do hor a lyžování blázen v nejlepším slova smyslu.

LUH877357_P201802220420801„Po revoluci jsme získali původní areál na Klínovci, tehdy jsme byli čtyři společníci,“ vzpomíná. „Před deseti lety jsme zůstali jen dva a rozhodli se do toho opřít a středisko zmodernizovat,“ mluví o momentu, který byl bodem zlomu.

Vyrostla lanovka s typickou oranžovou bublinou, v té době nejmodernější v Česku, a na Klínovec se začalo jezdit za lyžovačkou čím dál častěji. „Každý rok něco přidáme, něco vybudujeme, k první lanovce přibyly čtyři další. Celkové investice už budou osm set milionů a všechny zisky jdou zpátky do dalších vylepšení,“ říká Zeman hrdě. Ne namyšleně, nýbrž po otcovsku hrdě, z jeho hlasu je cítit, jak mu na projektu záleží.

Vzpomíná, kterak zpočátku každý den nervózně sledoval předpověď počasí na další hodiny a týdny. Co když nebude sněžit? Co když nenapadne a celý podnik se propadne kvůli rozmarům počasí do ekonomické propasti?

Bylo to psychicky docela náročné,“ směje se. „Teď už se nehroutím. Věřím, že děláme svou práci dobře a nějak se nám to vrátí. Klidu pomáhá i systém umělého zasněžování, který už je poměrně spolehlivý.“

I kvůli němu buduje a bude budovat nové retenční nádrže, které by měly pomáhat zadržovat vodu ve svazích a následně by z nich mohla být během zimy odčerpávána na provoz sněžných děl. Nejen rolby, lanovky a zázemí pro lyžaře patří k tomuto byznysu.

Kam se může Klínovec v budoucnu posunout? Plánů jsou spousty, Zeman hledá inspiraci v tuzemsku i v zahraničí. Lyžáky nazouval na sjezdovkách ve Francii, rád vyrazí do Rakouska i dalších destinací, kde svou oblíbenou kratochvíli může provozovat.

„Musíme se zaměřit na vybudování zázemí, musíme nabídnout dobré restaurace a dát práci místním. Když budeme fungovat my, budou v Jáchymově i Loučné vznikat hezké podniky, lidi se budou vracet,“ doufá.

2020-11-24_081410„Nikdy tady nebudeme mít kopce jako v Alpách, ale v dostupnosti služeb můžeme být naopak lepší. I díky lidem, kteří pro nás pracují, jejich zápal je úžasný. Jsem rád, že v Česku funguje mezi skiareály dobrá atmosféra, umíme si pomoci a navzájem i poradit,“ pochvaluje si Zeman.

O středisku hovoří s nefalšovanou láskou, ačkoli se jeho pracovní čas dělí i mezi jiné podniky, v Krušných horách leží ten srdcový. Ví, že ho buduje pro budoucnost, že rozvoj celé oblasti bude postupný. Je trpělivý.

Zároveň chápe, že ne každý obyvatel severu sdílí pro rozvoj turistického ruchu stejné nadšení. Jsou lidé, kterým izolace Krušných hor vyhovuje, potkávat v nich další běžkaře či cyklisty netouží. Chtějí, aby kopce zůstaly takové, jaké je příroda stvořila, a cokoli navíc je špatně.

„Rozumím tomu pohledu, pokud to je možné, snažím se o diskusi. Na druhou stranu my potřebujeme i letní sezonu, nemůžeme očekávat, že budou v Jáchymově či v Loučné otevřené hezké penziony jen tři měsíce v zimě. Pokud má zdejší turismus fungovat a má lidem přinést práci, musíme nějaká lákadla nabízet celoročně.“

Horský strojník
Na Šumavě, konkrétně na Špičáku, se Aleš Sekyra pustí po sjezdovce směrem nahoru. V kabině stroje, který váží 11 tun a navázaný na laně od večera do noci upravuje sjezdovky, aby na nich ráno byl onen vytoužený manšestr.

Buďte si jistí, že tam bude! Tenhle chlap je toho solidní zárukou: „Původně jsem si sem šel na zimu odpočinout od práce v Německu, chtěl jsem tomu dát měsíc. Byla to sezona 2002/2003. Pěkně se mi ten měsíc prodloužil.“

Začínal obsluhou sněžných děl, podílel se na opravách techniky a vypomáhal na vleku. Už devět let sedí v kabině rolby, a to je práce pro každého lyžaře tak trochu magická. Magická skutečně je, protože aby byla odvedena správně, musíte vidět i ve tmě.

„I po těch devíti letech se učím, ale nějakou znalost našich kopců už mám. A právě ta znalost prostředí je nejdůležitější, musíte mít svoje body, kterých se držíte, podle kterých se na členitém Špičáku orientujete i v noci, mlze a vánici,“ říká Sekyra.

„První dva roky sedíte v kabině a neustále se vyptáváte. Každá noc, každý týden je znát a zkušenosti nezískáte žádnou zkratkou. Máme zodpovědnost, nerovnost na sjezdovce může lyžaře rozhodit a stát ho zdraví,“ připomíná.

Rolby startují každý den po vypnutí vleků, patnáct minut před pátou začnou jejich frézy pracovat, zastaví se až dlouho po půlnoci a ani tehdy není vždy hotovo. Pokud napadne nový sníh, v pět ráno se jde do akce znovu.

Největším strašákem rolbařů nejsou bezesné noci a dlouhé, vyčerpávající šichty. Největším strašákem jsou pro ně nezodpovědní lidé. Nočními procházkami po sjezdovce či jejím sjížděním po večerní túře na skialpových lyžích vynášejí rozsudek sami nad sebou.

Kvůli efektivitě práce se rolby silnými navijáky navazují na kotvicí body ocelovým lanem. Lanem, které měří stovky metrů a ne vždy je vidět. Lanem, které může kdykoli po změně směru jízdy vystřelit ze sněhu do vzduchu a rozpárat cokoli, co mu překáží v rozletu.

„Bohužel, je to gilotina. Nemám šanci vidět, co se děje nahoře na sjezdovce, když pracuji na jejím úpatí. Můžu se tam vrátit až po hodinách a trnu, co u kotvicího bodu uvidím. Zkušenost s tím, že se někdo zranil, už máme bohužel každý a je jen otázkou štěstí, že to jsou většinou zlomené kotníky a nic závažnějšího.“

„Když se něco stane a proletí to zprávami, pár dní je klid. Jenže lidem otrne a brzy vyrazí znovu. Říkají, že přece vědí, kde se pohybujeme. Nevědí nic. Víte, tohle mě vážně štve. Slušně řečeno.“

Není co dodat. Snad jen to, že i Sekyra se na přicházející zimu tuze těší, během léta v areálu pracuje na různých strojích, ale rolba zůstává něčím výjimečným. Až začne sezona, bude mu stačit pár jízd, aby získal zpět jistotu a mohl ji předávat dalším zájemcům o trochu romantickou, ale také hodně drsnou šichtu.

I on si svůj kopec rád sjede, vychutná si, že bude upravený.

Autor: Jakub Hlaváč, Magazín Víkend DNES

Zdroj: https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/


Proč navštívit Krušné hory? „Léta byly odsouvány, ale teď zažívají renesanci,“ láká spisovatel

Polorozbořená, sudetská vesnice většinou působí strašidelně, ale místo zvané Königsmühle je výjimka. Spisovatel a fotograf Petr Mikšíček se tu s partou kamarádů postaral o věčně přístupnou útulnu a pravidelné kulturní akce. „Osada byla osídlena do roku 1945. Všechny domy tady spadly, ale tenhle, kde sedíme, prožívá svůj posmrtný život,“ říká milovník Krušných hor. Jak správně fotografovat mlhu? A kdo je Marcebila? Poslechněte si celý rozhovor.

miksicek host lucie vyborne krusne hory

Zdroj: https://radiozurnal.rozhlas.cz



Historickou Hřebenovou cestu znovu objevují nadšenci ze spolku Krušnohorská hřebenovka

1. června 2019 založili Jan Bělohlávek, Radek Hrdlička a Radek Bělohlávek spolek Krušnohorská hřebenovka. Předcházel tomu nákup dobových map a průvodců, vytyčení trasy historické Hřebenové cesty v současných mapách a několik průzkumných výprav na místa, kde již cesty dávno nejsou vyznačené.

Následovalo rozdělení krušnohorské části Hřebenové cesty na denní úseky s ohledem na možnosti ubytování a maximální délku jednoho úseku 30 kilometrů.

hrebenovka krusne hory

Zájem o historii starých cest probudili ve členech spolku Milan „Pekky“ Bouška a Milan „Fred“ Pištěk se svojí Vyvezenou výstavou Historické dálkové turistické trasy. Více informací získáte na jejich stránkách: kammweg.cz a severnipolabi.cz.

Historie turistických tras
V Děčíně byla 25. března 1878 založena první turistická organizace v Českých zemích – Horský spolek pro České Švýcarsko.

Díky pánům Gustavu Adolfovi Resslerovi, který inicioval založení Horského spolku pro České Švýcarsko a Augustovi Weyemanovi, jenž působil v Krušných horách, se idea organizované turistiky v severním pohraničí rychle šířila.

V roce 1882 vzniká Svaz turistických spolků Krušných hor a Středohoří, za rok na to je založen Středohorský spolek Ústí nad Labem, a o dva roky později se sloučily spolky ze Šluknovského výběžku do Horského spolku pro nejsevernější Čechy.

Označení základních turistických tras bylo obvykle vůbec prvním krokem podniknutým turistickými sdruženími. Nad soustavou kratších a středně dlouhých tras vynikaly svou povahou specifické dálkové trasy.

Modrá hřebenovka
Nejambicióznějším projektem německých turistických spolků Čech byla Hřebenová cesta (Kammweg), později nazývaná Modrá hřebenovka (Blauer Kammweg).

Vyznačení hřebenové cesty z Ještědu na Růžovský vrch navrhl „cestmistr“ Horského spolku pro nejsevernější Čechy Josef Mohr v roce 1901.

Horský spolek pro nejsevernější Čechy pozval delegáty tří sousedních organizací, Německého horského spolku pro Ještědské pohoří a Jizerské hory, Horského spolku pro České Švýcarsko a Svazu jiholužických přírodovědeckých a horských spolků Lusatia z Žitavy na poradu konanou 13. dubna 1902 ve Varnsdorfu.

Na návrh Augusta Otta z Varnsdorfu byl pro asi 60 kilometrů dlouhou trasu vybrán, podobně jako u jiných dálkových tras protínajících spolková území několika turistických organizací s odlišnou značkařskou praxí, „nadregionální“ piktogram.

Byl jím modrý čtyřzubý hřeben na bílém pozadí, využívající homonymního významu německého „Kamm“, obdobného českému „hřeben“. Čtyři zuby hřebenu měly symbolizovat čtyři jeho zakladatelské organizace.

Další informace o historii turistiky najdete v knize: Umění putovat: Dějiny německých turistických spolků v českých zemích od Martina Pelce, kterou vydala Matice moravská v roce 2009.

Zajímavé informace najdete také na stránkách Arbeitsgemeinschaft Bömisches Erzgebirge.

autor: Eva Bucharová
zdroj: Český rozhlas Sever


Byl by to obrovský problém, obává se covidu šéf horských záchranářů

Černý scénář, o kterém náčelník Horské služby Krušné hory Miroslav Račko nechce ani přemýšlet? Že půjdou jeho lidi do izolace ve chvíli, kdy napadne sníh. „Kdyby mělo naráz skončit v izolaci tři až pět našich lidí, byl by to obrovský problém,“ říká v rozhovoru pro MF DNES.

covid-horska-sluzba-miroslav-racko

V létě měli horští záchranáři práce dost. Vyjeli ke třem stovkám případů, ale se zimou se to nedá srovnávat. Tehdy bývá výjezdů mnohem víc. Náčelník Miroslav Račko si teď nemůže dovolit přijít ani o jediného ze svých mužů.

O kolik procent se počet zásahů oproti létu v zimě v průměru zvyšuje?
Obvykle připadá zhruba 70 procent zásahů na zimu a 30 na léto. Letošní rok je ale trochu jiný a v létě zásahů o deset procent přibylo.

Co se stane, když se s nástupem zimy dostane nákaza až k vám?
To je černý scénář, o kterém nerad přemýšlím. Rozhodně nejdeme riziku naproti a chráníme se. Kdyby ale mělo naráz skončit v izolaci tři až pět našich lidí, byl by to obrovský problém, na celé Krušné hory je nás pouze čtrnáct zaměstnanců.

Vás nemůže hned tak nahradit student střední školy nebo medik. Jak by se to pak řešilo?
Máme širokou dobrovolnickou základnu. To jsou kolegové, kteří k nám chodí sloužit hlavně o víkendech, takže bychom je mohli vzít do dočasného pracovního poměru. Ale tito dobrovolníci mají svá civilní zaměstnání a v tuto chvíli se s covidem setkávají i oni každodenně. Nebudu však malovat čerta na zeď a doufám, že nic takového nenastane.

Vy jste s druhou vlnou v létě počítal? Byl jste třeba na dovolené v zahraničí?
U moře jsem nebyl, a co vím, mí kolegové taky ne. Na lehkou váhu jsme to rozhodně nebrali a třeba na přelomu srpna a září jsme byli v rámci zaměstnání na kurzu ve Vysokých Tatrách, kdy bylo naprosto normální, že jsme všichni chodili v rouškách. Tam to rozvolněné jako u nás nebylo, stejně tak v sousedním Německu.

V čem vás uplynulá letní sezona překvapila?
Mile v návštěvnosti, přibylo hodně českých turistů, což je dobře. Bohužel jsme zaznamenali poměrně velký počet událostí. Zhruba ve dvou třetinách případů se jednalo o cyklisty a bikery, to pak bohužel častěji vyjíždíme i k velmi závažným poraněním. Z našeho pohledu je vzrůstající statistika vztyčeným ukazováčkem. Tři sta výjezdů jen za toto léto je hodně.

Co lidé podceňují nejvíc?
Spíše přeceňují, a to své možnosti a schopnosti. Třeba když neodhadnou typ sjezdu a dají se rovnou na ten těžší. Jenže bez zkušeností to nejde, proto pak dochází k úrazům. Z hlediska výbavy se naopak situace zlepšuje, cyklisté i bikeři vybavení jsou a dobře. I přesto nemůže cyklista nabýt pocitu nesmrtelnosti jen proto, že má kvalitní přilbu. Samozřejmě se setkáváme i s lidmi bez vybavení, ale těch je stále méně.

Nejčastěji jde právě o úrazy hlavy?
To se nedá říct. Je to široká škála úrazů od obyčejných odřenin a zhmožděnin až po těžké úrazy hlavy, páteře, břicha a taky dolních i horních končetin. Vážných úrazů i v letním období bohužel přibývá.

Když se něco stane, vědí návštěvníci hor přesně, co mají dělat?
Zlepšuje se to. I proto, že na všech informačních cedulích jsou i krizová čísla, kam v případě nehody volat, ať už je to zdravotnická záchranná služba nebo horská služba. Čím dál víc se také rozšiřuje mobilní aplikace Záchranka, a to za sebe beru jako základ bezpečného pobytu nejen na horách. Díky této aplikaci se velmi snadno dovoláte pomoci, navíc se na dispečinku zobrazí vaše pozice. Tím se všechno velmi usnadňuje.

V čem se naopak za vás záchranáře návštěvníci zlepšili?
Už se dnes nestává, že by někdo ležel dlouho v terénu bez pomoci. Lidi jsou všímaví a pomoc zavolají. To se rozhodně zlepšilo.

V čem bude podle vás nadcházející zimní „covidová“ sezona jiná?
Asi tu bude omezený počet zahraničních turistů, ale o to víc české klientely. Pokud tedy nebude nouzový stav a s ním spojená omezení zavedená dlouhodobě. A lidé budou na sjezdovkách jezdit s rouškami a stane se to rutinní záležitostí. Ale lepší mít možnost jezdit a sportovat s rouškou než být zavřený doma.

V čem je epidemie omezující konkrétně pro vás?
Stále musíme myslet na to, že respirátory a rukavice jsou povinná výbava každého z nás, v případě výjezdu za člověkem s podezřením na onemocnění covid-19 pak další ochranné pomůcky. Máme na to předpisy a musíme si dávat pozor. Naše týmy se navíc podobně jako na jaře nepotkávají, aby se riziko možné nákazy minimalizovalo co nejvíc.

Bude-li odvolána celostátní karanténa, bojíte se přeplněných sjezdovek?
Z mého pohledu není problém v počtu lidí na sjezdovce, ale v tom, že si někteří nehlídají prostor kolem sebe a nejsou příliš ohleduplní. Jako střely jezdí z kopce dolů, nekoukají napravo nalevo a zároveň se chovají nepředvídatelně. Právě proto pak dochází k různým srážkám a úrazy z nich bývají opravdu hodně nepříjemné. A nejde jen o zranění jako taková, ale také o právní bitvy poté, kdy se obě strany dohadují, kdo byl vlastně viníkem.

Co vadí jako sportovci a běžkaři konkrétně vám?
Když si do stopy vyjdou lidi na procházku a rozšlapou upravené trasy, mnohdy v celé šířce. A to i přesto, že kousek vedle mají cestu pro pěší. To nemluvím o tom, když do stop vyjedou s autem nebo na čtyřkolce.

Máte zkušenost s Němci i Čechy. Jsou Němci disciplinovanější?
Ve stopě rozhodně, v Německu si nikdo netroufne stopy ničit. Na sjezdovce to ale vychází podle mého s disciplínou nastejno.

Sledují návštěvníci před výletem do hor počasí, nebo ho stále ještě podceňují?
V tom se opravdu hodně zlepšili. Než vyrazí, většinou se podívají na předpověď, informací na internetu je dostatek. Případů, kdy sem do Krušných hor přijedou v uvozovkách vyletnění turisti do marastu, rozhodně ubylo, ale výjimky se stále najdou.

Ještě pořád se stává, že lidé vyjedou na celodenní výlet a nemají nabitý mobil?
Tolik jako dříve už ne. Ale v Krušných horách jsou stále místa, a není jich zas tak málo, kde signál ještě není. Tam vám ani nabitý mobil nepomůže.

Co v takových chvílích dělat, když se zrovna něco stane?
Nejlepší by bylo nechodit či nejezdit do takových míst sám. Stačí, když budete alespoň dva, parťák pak může doběhnout tam, kde už signál je, a pomoc zavolat.

Existuje něco jako zimní „kápezetka“, věc, kterou by měl mít člověk vždycky na horách u sebe?
Vřele bych doporučoval hlavně běžkařům a turistům, kteří si vyrazí na celodenní výlet, mít s sebou záchrannou minilékárničku a termofólii, ta váží sotva sedmdesát gramů a nezabere žádné místo. Když se ale něco stane, bude se při čekání na pomoc hodit, zadrží totiž až 90 procent tělesného tepla. Za mě by to měla být standardní výbava každého běžkaře a turisty hned vedle sladkého nápoje, hroznového cukru nebo energetické tyčinky. Nic to nezabere, nic to neváží, ale pomůže to.

Jste před nadcházející zimní sezonou dobře vybaveni?
Aktuálně ještě probíhá dovybavení zdravotnického materiálu na jednotlivých stanicích, jinak jsme připraveni. Kromě standardního zdravotnického materiálu jsme letos pořídili i dva defibrilátory díky získané dotaci od Karlovarského kraje.

Zdroj: www.idnes.cz